Pro holandskýho ovčáka jsem se rozhodla poté, co jsem viděla kámošovu 3-měsíční fenku. Nadchlo mě, jak je živá, jak se nezastaví, je obratná jako dospělák, a jakou má barvu.. Přečetla sem si dost článků o holanďanech, a když jsme se rozhodli, že se přestěhujeme do Dašic, bylo jasno. Našla sem inzerát, po delším hledání, protože je to málopočetné plemeno a moc jich tady v ČR není, a když jsem zhlédla fotky, začalo se domlouvat předání. Chovatelka byla z Ústí n.L.,ale řekla mi, že budou mít cestu přes Pardubice a že mi ho přivezou. To mě na jednu stranu hóódně potěšilo, že nebudu muset tak daleko pro pejska jet, na druhou stranu jsem byla dost nervózní, protože mi ho měla přivézt měsíc před stěhováním. V tu dobu jsme bydleli ve 4. patře bez výtahu a dost dobře jsem si neuměla představit, jak budu zvládat s ním běhat ze začátku až 10x denně ven, hlavně vzhledem k tomu, že s námi už půl roku bydlela Sárinka a já na ně byla skoro celé dny sama..ale nedalo se nic dělat, štěněte sem se už nechtěla vzdát tak jsem to riskla:)
Den D………..
Po domluvení času a místa předání jsem naložila do auta Sáru a následně i ségru, která mi s nimi měla pomoct aspoň první den. Přijely jsme ke Globusu na parkoviště, kde v chládku čekala chovatelka s manželem a dvěma chlupatýma kuličkama:) měla jsem na výběr, ale už jsem byla rozhodnutá z fotek. Štěně prý celou cestu zvracelo a nevypadalo moc v kondici, bylo hrozný vedro tak se nebylo čemu divit..vyřešily jsme potřebné věci jako předání kupní smlouvy, peněz, štěněte, jeho hadru, granulí a hraček..chovatelka náš odjezd obrečela, stejně jako já když jsme prodávali štěňala od Tracynky:( ségra v autě držela psa, já se radši soustředila na řízení a dovezla je všechny domů..vynesly jsme je nahoru a nechaly Arnyho, ať si zvyká v novém bytě. Půlku dne prospal, a když přišel z práce přítel Martin, Arny po něm vylítnul jakoby u nás bydlel odjakživa a někdo se k nám vloupal:) první noci sem se trochu obávala, aby se mu moc nestýskalo, ale prospal ji celou a ani nezakňučel..
Další dny to byl dost fofr, když sem šla 10x ven, měla sem v nohách 40 pater a večír byla dost vyřízená. Když jsme šli ven i se Sárou, musela jsem nejdřív snést dolů psa, a pak se vrátit nahoru pro Sáru, nahoru to samý..ale měsíc jsme přežili ve zdraví a odstěhovali se do Dašic, kde už měl dvorek:)
Zdravím vás všechny, kteří sem nejspíš náhodou zavítáte:) tak na začátek, jmenuju se Tereza, jsem z Pardubic a je mi momentálně čtvrt století..vůbec nevim, co sem budu psát, ale snad mě něco občas napadne a blog neupadne v zapomnění – ne že by o něm zatím někdo věděl:P
Nejnovější komentáře